I přesto, že byl vlnařský průmysl na našem území v průběhu historie ve velmi silném zastoupení, neznamenalo to, že tomu tak bylo i s místní ovčí vlnou. Ovce se těšila vždy významné oblibě z důvodu široké škály užitku. Chov ovcí byl rozšířený zejména v chudých a kopcovitých oblastech, kde zemědělství neprosperovalo. Zvířata se chovala především na maso nebo mléko a jejich vlna, která byla hrubá se zpracovávala jako druhotná surovina, protože nebyla vhodná pro výrobu jemných suken. Merino vlna, která se u nás neprodukovala byla žádaná pro svou kvalitu a jemnost a byla dovážená z Anglie pro výrobu toho nejlepšího zboží. Tam putovala z dalekých zahraničních destinací, jako Austrálie, Nový Zéland nebo Jižní Amerika. Marie Terezie se proto v roce 1770 rozhodla nakoupit několik zvířat původní merinové ovce ze Španělska s krátkou, ale jemnou vlnou, a darovala je majitelům významných panství. Pro potenciál kvalitní vlny se samotní chovatelé příležitosti chopili a začali rozšiřovat své pastviny pro větší chovy. Až do posledních desetiletí 20. století, kdy se vlnařský průmysl téměř vytratil však stále převládalo zpracovávání vlny ze zahraničí.

 

Dovoz jemné vlny ve velkých objemech jednotné kvality nadále podceňoval lokální zdroje. Přechod na modernější způsob zemědělství a obrat k výnosnějšímu lesnímu hospodářství, které začalo zabírat plochy pastvin měly nakonec devastující následky na další vývoj českých chovů.

 

Lokální vlna, které se říkalo domácí vlna pocházela převážně z území dnešního Slovenska. Tato vlákna se často přimíchávala pro nabytí objemu suroviny a zlevnění finálního materiálu. Vznikaly i směsové materiály, například v kombinaci s levnější bavlnou. V první polovině 20. století, následkem válek a nedostatku zdrojů se začala vyvíjet vlákna vyrobená uměle. Od 60. let se pak začaly rozšiřovat syntetické textilie jako polyester, polyamid a polypropylen, které se uplatňovaly také v kombinaci s vlnou v polovlněných tkaninách.

 

Stavy ovcí chované na našem území kolísaly v synergii s aktuálními podmínkami ceny za výkup potní vlny. I přesto, že stojí na našem území dvě největší továrny na vlnu, čímž se naše země dostává na první příčku největších zpracovatelů vlny v Evropě, česká vlna se, až na pár výjimek vyhazuje. Nástup globalizovaného trhu a zpřetrhané vazby české společnosti na minulost následkem historických a politických souvislostí umístily lokální vlnu do pozice nechtěného odpadního materiálu. Chovatelé tak neměli důvod zachovat jemnovlnná plemena a nyní specializují své chovy pouze na masný užitek, okrajově spásání.

​

Na našem území převládá vlna, která je znehodnocená nedostatečnou celoroční péčí a špatnou manipulací při stříhání ovcí a proto není vhodná k dalšímu zpracování a je nutné ji vyhodit.